Novinky

Dne 13.9.2016 vydal Ústavní soud Nález, jímž vyhověl ústavní stížnosti, kterou bylo napadeno rozhodnutí obecných soudů vztahující se k problematice tzv. souběhu funkcí. Ústavní soud zrušil předchozí rozhodnutí soudů v této věci, neboť dospěl k závěru, že jimi bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 2 odst. 3 a s čl. 28 Listiny. Tento významný nález Ústavního soudu značně zpochybňuje dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu týkající se tzv. zákazu souběhu funkcí a může způsobit obrat v této oblasti. Ačkoliv se nález vztahuje k úpravě před rokem 2012, měly by se jeho závěry týkat i aktuální právní úpravy.

Podrobnější informace k výše uvedenému rozhodnutí naleznete na: www.fairtrial.cz

Dne 22.6.2016 vydal Ústavní soud Nález, jímž vyhověl ústavní stížnosti ve věci trestného činu křivého obvinění revizorů a policistů v trestním oznámení stěžovatele a došel k závěru, že bylo porušeno právo na soudní ochranu, zásada presumpce neviny a zásada nullum crimen sine lege.

Dne 26.4.2016 Ústavní soud vydal rozhodnutí ve věci kosovského občana Skendera Bojku ve kterém se zabýval porušením práva na spravedlivý proces a presumpci neviny.

Dne 19.4.2016 Ústavní soud vyhlásil nález, kterým postavil na pevno pravidla určování příslušnosti soudů v přípravném řízení a jasně vyloučil protiústavní praxi krajských a vrchních státních zastupitelství vybírat si vhodný soud a soudce, který rozhodne o jejich návrzích k provedení úkonů v přípravném řízení (tj. zejména o návrzích na vazbu, odposlechy, domovní prohlídky atd.).

Dne 29.3.2016 vydal Evropský soud pro lidská práva rozhodnutí ve věci Bédat proti Švýcarsku, kde se zabývá právem na svobodu projevu dle čl. 10 Evropské úmluvy o lidských právech a jeho limity.

Dne 3. prosince 2015 byl vyhlášen ve Sbírce zákonů, zákon č. 315/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů. Novela vstoupí v účinnosti 1. ledna 2016.

Dne 14. října 2015 byl vyhlášen ve Sbírce zákonů, zákon č. 267/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony. Novela nabyla účinnosti 1. prosince 2015.

Dne 17. srpna 2015 byl vyhlášen ve Sbírce zákonů, zákon č. 202/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Novela nabyla účinnosti 17. srpna 2015.

Dne 17. srpna 2015 byl vyhlášen ve Sbírce zákonů, zákon č. 203/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

Dne 17. srpna 2015 byl vyhlášen ve Sbírce zákonů, zákon č. 200/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 551/1991 Sb, o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 280/1992 Sb. o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů. Novela nabyla účinnosti 1. září 2015.

Dne 16. června 2015 byl vyhlášen ve Sbírce zákonů, zákon č. 139/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů. Novela nabyla účinnosti 1. července 2015.

Dne 5. června 2015 byl vyhlášen ve Sbírce zákonů, zákon č. 131/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů. Novela vstoupí v účinnost dne 1. ledna 2016.

Dne 1. července 2015 byl vyhlášen ve Sbírce zákonů, zákon č. 165/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Novela nabyla účinnosti 1. září 2015.

Dne 17. srpna 2015 byl vyhlášen ve Sbírce zákonů, zákon č. 205/2015 Sb., kterým se novelizuje zákon č. 262/2006 Sb. zákoník práce a související ustanovení dalších zákonů. Novela vstoupí v účinnost 1. října 2015. Novelou se zejména zrušuje zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců.

Dne 24. června 2015 podepsal prezident republiky novelu zákona č. 26/2000 o veřejných dražbách, která vešla v účinnost dne 16. července 2015. Novela č. 167/2015 snižuje maximální limit pro skládání dražební jistoty v hotovosti na 270 000 Kč.

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR na 25. schůzi dne 11. 2. 2015 ve 3. čtení schválila vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů.

Senát schválil novelu, kterou se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, a zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot. Novela byla v průběhu projednávání ve Sněmovně medializována zejména kvůli nepřijatému pozměňovacímu návrhu na zastavení daňové podpory biopaliv. Hlavním cílem poměrně rozsáhlé novely je přitom nové zdanění surového tabáku. Prezident novelu dne 24. června 2015 podepsal, v účinnost tedy vstoupila dne 1. července 2015.

Dne 1. října 2016 vstoupí v účinnost zákon č. 204/2015 Sb. (dále jen „Novela“), kterým se mění zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích a zákon č. 269/1994, o Rejstříku trestů. Účinností novely dojde k rozsáhlým změnám dotčených zákonů. Hlavním záměrem bylo sjednotit dosud roztříštěnou úpravu přestupků a správních deliktů právnických a fyzických osob. Dále zavést přísnější postih recidivy závažnějších typů přestupků (konkrétně proti majetku, proti občanskému soužití a proti veřejnému pořádku). Jejich spáchání bude předmětem evidence přestupků vedené rejstříkem trestů.

Ve Sbírce zákonů vyšla pod č. 23/2015 Sb. novela zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, jejímž hlavním cílem je zpřesnění některých ustanovení zákona v souvislosti s novým občanským zákoníkem. Původně měla novela platit už od začátku roku 2015, v průběhu legislativního procesu byla ale její účinnost s výjimkou jednoho ustanovení posunuta o jeden rok na 1. leden 2016.

Dne 6.3.2015 vstoupila v účinnost dílčí novela zákona č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách, která byla ve Sbírce zákonů vyhlášena pod č. 40/2015 Sb. a která řeší nejzásadnější problémy zadávání do té míry, než bude přijat nový zákon upravující zadávání veřejných zakázek.

Soudní rozhodnutí se obvykle skládá z výrokové části a odůvodnění. Výroková část pravomocného rozhodnutí je závazná pro účastníky řízení a pro každého v případě, že se jedná o rozhodnutí o osobním stavu v civilním řízení. V rozsahu závaznosti pro účastníky a případně jiné osoby je výrok závazný i pro všechny orgány. Z těchto obecných pravidel existují určité výjimky. Odůvodnění rozhodnutí na druhou stranu není dle zákona formálně závazné. Přesto z něj zpravidla vychází soudy a jiné orgány i v jiných řízeních a i odůvodnění tak vykazuje určité znaky materiální závaznosti. Soudy ani jiné orgány nebývají totiž zpravidla ochotné do skutkových zjištění, jejich popisu a hodnocení provedeného v jiném, pravomocně ukončeném, řízení zasahovat. Co tedy dělat v případě, že odůvodnění rozhodnutí neodpovídá zjištěním, která soud měl učinit na základě provedených důkazů, zamýšlí se v komentáři pro Českou justici advokát Adam Černý. Jakým způsobem se bránit?

V souvislosti s institutem přísedících jsou hodny pozornosti následující problémy: otázky nezávislosti přísedících a její garance včetně problémů týkajících se volby a odvolání přísedících, otázky ústavnosti určování přísedících pro projednání jednotlivých případů v souvislosti se zásadou zákonného soudu a soudce a problematiky odpovědnosti přísedících za výkon své funkce, uvádí ve své úvaze advokát Adam Černý, který se dotýká i problému „neposlušného přísedícího“ nebo rozhodování přísedícího ve vazbě na znovuzvolení. K debatě předkládá zavedení porotního systému v trestních věcech.

Dne 1. února 2015 vstoupí v účinnost zákon č. 127/2014 Sb. (dále jen „Novela“), kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb. o civilním letectví, dále zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání a zákon č. 634/2004 Sb. o správních poplatcích.

Účinností Novely dojde k rozsáhlým změnám dotčených zákonů. Tímto si Vám dovolujeme přinést náhled některých z nich. Nově není například vyžadována bezúhonnost jako kritérium pro letecký personál. Dále byla zrušena ustanovení zabývající se problematikou řídícího letového provozu.

Dne 1. července 2014 nabyla účinnosti Vyhláška č. 115/2014 Sb. o provedení některých ustanovení zákona o zbraních (dále jen „Vyhláška“), kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 119/2002 Sb. o střelných zbraních a střelivu. V praxi je pro většinu běžných uživatelů zbraní zřejmě nejvýraznější změnou Vyhlášky úprava průběhu zkoušky odborné způsobilosti žadatele o vydání zbrojního průkazu.

Dne 26. července 2014 nabyla účinnosti Vyhláška České národní banky č. 129/2014 Sb. o některých požadavcích na systém vnitřních zásad, postupů a kontrolních opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „Vyhláška“), která byla vydána na základě zákona č. 253/2008 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „Zákon“), a kterou se mění vyhláška č. 281/2008 Sb. Přinášíme přehled nejvýznamnějších změn.

Dne 6. května 2014 podepsal prezident Miloš Zeman dvě významné novely. Jednou z nich se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, druhou pak zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon), a zároveň též zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie. V tomto článku přinášíme přehled nejdůležitějších změn.

Svými nálezy z 11. a 12. prosince 2013 rozhodl I. senát Ústavního soudu na návrh téhož stěžovatele o usneseních Vrchního soudu v Praze, kterými byly zamítnuty stížnosti proti usnesením o jeho ponechání ve vazbě. Dle názoru obecných soudů byl u stěžovatele dán důvod vazby dle § 67 písm. a) trestního řádu, tedy hrozilo, že uprchne nebo se bude skrývat. Ústavní soud však svými nálezy konstatoval, že z dlouhodobého hlediska nelze útěkovou vazbu odůvodňovat toliko výší hrozícího trestu, jak obecné soudy učinily, ale je třeba brát v úvahu veškeré okolnosti daného případu.

Plénum Ústavního soudu si vyhrazuje rozhodování i jiné věci na návrh kteréhokoli soudce senátu příslušného k projednání a rozhodování věci odůvodněný mimořádnou závažností rozhodované věci anebo nutností sjednocení judikatury Ústavního soudu, se souhlasem všech soudců senátu příslušného k projednávání a rozhodování věci, jakož i účastníků řízení v dané věci.

Na přelomu října a listopadu tohoto roku bylo ve Sbírce zákonů vydáno několik významných novel. Zde přinášíme jejich shrnutí.

Dne 1. 11. 2012 nabyla účinnosti novela insolvenčního zákona (zákon č. 334/2012 Sb., dále jen „novela“). Cílem novely je zabránit podávání „šikanózních“ insolvenčních návrhů na zdravé společnosti, které směřují v první řadě k poškození jejich pověsti, důvěryhodnosti, možnosti ucházet se o veřejné zakázky, možnosti získání úvěru apod.

Dne 16. října 2012 vydal Ústavní soud ČR nález spis. zn. Pl. ÚS 16/12, prostřednictvím kterého došlo ke zrušení ustanovení § 175 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Ze jmenovaného ustanovení se pak konkrétně vypouští slova „do tří dnů“, což má za současného stavu za následek praktickou nepoužitelnost daného ustanovení a s tím i celého institutu směnečného platebního rozkazu. Směnečnému věřiteli tak Ústavní soud odňal nejúčinnější prostředek vymáhání plnění ze směnky.

Novelizační zákon, který k dnešnímu dni dosud nemá přidělené číslo, ale je k nalezení jako sněmovní tisk 537/5, přináší velké změny v exekučním řádu, občanském soudním řádu a řadě dalších zákonů. Namátkou obchodní zákoník, zákon o soudních poplatcích, o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, o veřejných dražbách a další.

Nejvyšší soud rozhodl, že ochranná známka „APETITO“ má nízkou rozlišovací způsobilost, jelikož je tvořena prvkem obecného názvosloví (apetit), který je spotřebiteli poměrně znám a nespojuje si ho s jedním konkrétním vlastníkem ochranné známky.

Jsou-li účastníky zástavní smlouvy, podle které se zřizuje zástavní právo k věci patřící do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, jako zástavci oba manželé a nebyl-li podpis jednoho z nich jeho pravým podpisem (a byl tedy na smlouvě padělán), nelze úspěšně dovozovat, že by zástavní smlouva byla uzavřena jen jedním z manželů bez souhlasu druhého.

Umožnila-li banka realizovat výběry z bankomatu nad rámec zůstatku peněžních prostředků na účtu, a to navzdory povaze účtu, který byl sjednán jako kreditní, zcela zjevně porušila povinnosti stanovené právními předpisy vydanými za účelem předcházení vzniku škody nebo omezení jejího rozsahu.

To platí bez ohledu na to, že majitel účtu porušil ustanovení podmínek pro platební karty a PIN uchovával společně s platební kartou na jednom místě, platební kartu neuložil odděleně od svých dokladů a neinformoval banku o ztrátě nebo odcizení platební karty.

S výjimkou prokazatelných excesů se předpokládá, že zaměstnanci exekutora plní pouze jím zadané úkoly. V případě opačného výkladu by totiž ke kárnému postihu exekutora nebylo možno, v situacích, kdy se při výkonu exekutorské činnosti dopustí pochybení některý ze zaměstnanců jeho exekutorského úřadu, přistoupit prakticky nikdy.

Zaměstnavatel okamžitě zrušil pracovní poměr se zaměstnancem z důvodu porušení povinností zvlášť hrubým způsobem, které spatřoval v tom, že zaměstnanec strávil v rozhodném období více než polovinu pracovní doby neefektivní prací na počítači.

Soud dospěl závěru, že, byl-li žalobce převeden do skončení pracovního poměru na jinou práci na základě neplatné výpovědi ze strany žalovaného, nemůže odmítnutí výkonu této práce žalobcem založit důvod pro platné rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením.

Jednatel porušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, když přenesl sídlo společnosti na jinou adresu, aniž došlo ke změně společenské smlouvy týkající se sídla společnosti.

Promlčení nároku na náhradu za ztrátu na výdělku se promlčí jako celek poté, co bylo vydáno rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu a poškozený se o něm dozvěděl. Subjektivní promlčecí doba u nároku na odškodnění za bolest počíná běžet okamžikem, kdy se zdravotní stav poškozeného ustálil a lze objektivně provést bodové ohodnocení bolesti.

Kritické hodnocení osoby musí mít svůj základ v příslušných objektivně existujících skutkových okolnostech, protože v opačném případě by se jednalo o případ neoprávněné kritiky.

Výrazné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění (zhruba kolem desetinásobku) je pak podle ustálené judikatury dovolacího soudu vyhrazeno především těm případům, kdy pro následky úrazu je poškozený téměř vyřazen ze života a kdy jeho předpoklady k uplatnění ve společnosti jsou téměř nebo zcela ztraceny, není schopen se sám obsloužit apod.

Absence souhlasu dozorčí rady, popř. valné hromady, se smlouvou podléhající ustanovení § 193 odst. 2 obch. zák. neplatnost či neúčinnost smlouvy o převodu majetku nezpůsobuje.

Pokud soudy posuzují dva relativně samostatné nároky v rámci jednoho řízení, je třeba, aby v odůvodnění svých rozhodnutí zřetelně a jasně vymezily, jakou částku považují za odškodnění nezákonného rozhodnutí neboli nedůvodného trestního stíhání, a jaká část odškodnění připadá na nepřiměřenou délku řízení.

Nejvyšší soud rozhodl, že pokud v době podání žádosti o svolání valné hromady nebyla schválena účetní závěrka, na jejímž základě by bylo možno rozhodnout o rozdělení dividendy ani nebyla svolána valná hromada, která by před rozhodnutím o schválení dividendy schválila účetní závěrku a schválení účetní závěrky nebylo ani v programu valné hromady, jejíhož svolání se akcionář domáhal, je třeba považovat nesouhlas společnosti se zpětvzetím návrhu na zahájení řízení za důvodný.

Nejvyšší soud rozhodl, že pokud ve smlouvě podléhající ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. byla sjednána cena tržní, ačkoliv cena, za níž byl majetek převeden, nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem, bylo účelu sledovaného uvedeným zákonným příkazem dosaženo.

Ústavní soud zrušil rozhodnutí, podle nichž měla Praha odhlučnit rušnou část magistrály. Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti Hlavního města Prahy a zrušil rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.11.2010, č.j. 22 Cdo 3281/2008-273, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30.1.2008, č.j. 54 Co 390/2007-203.

Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2011 sp. zn. 54 Co 279/2011.

Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti a zrušil příkaz k domovní prohlídce. Přestože domovní prohlídka byla nařízena před zahájením trestního stíhání stěžovatele, napadený příkaz vůbec neuváděl, že by se mělo jednat o úkon neodkladný nebo neopakovatelný, natož z jakých důvodů.

Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti proti rozsudku okresního soudu v Novém Jičíně, který jí přikázal uhradit 8.628,- Kč jako odměnu exekutorovi. Stěžovatelka dluh ještě před uvalením exekuce sama dobrovolně zaplatila.

Nejvyšší soud ČR se ve své činnosti zabýval otázkou vzniku a platností závazků uzavřených mezi obchodní společností a jejím statutárním orgánem (jeho členem). Ve svém rozsudku sp. zn. 29 Cdo 2319/2010 ze dne 26. 10. 2011 pak došel k závěru, že při posouzení uznání závazku, jež jménem společnosti s ručením omezeným (jako dlužníka) učinil vůči sobě (jako věřiteli) její jednatel, je nutné zkoumat, zda jednatel nekonal v (nepřípustné) kolizi zájmů. Nevztahují-li se na právní úkon učiněný statutárním orgánem společnosti, jednajícím v rozporu se zájmy společnosti, ustanovení obchodního zákoníku o střetu zájmů, je nutno zabývat se i tím, zda takový právní úkon obstojí i z pohledu práva občanského.

Novelu zákona č.137/2006 Sb., o veřejných zakázkách schválila dne 4.11.2011 Poslanecká sněmovna a nyní se bude projednávat v Senátu. Koalice se ještě před zahájením schůze dohodla, že před tím, než novela vstoupí v platnost, bude předložena technická změna, která by povinnost zveřejňovat subdodavatele veřejných zakázek rozšířila i na sektorové zadavatele.

I přes nesouhlas Senátu Poslanecká sněmovna přehlasovala a schválila připravovanou vládní novelu zákoníku práce. Ten by měl krom jiného přinést větší flexibilitu na trhu práce a tím umožnit vznik většího počtu pracovních míst. Zároveň s tím však v některých případech upouští od kogentní úpravy ochrany zaměstnance a ponechává větší prostor k smluvnímu ujednání obou stran pracovněprávních vztahů.

Souběh funkce člena statutárního orgánu společnosti a pracovního poměru je velmi častá. Tento souběh pracovněprávního a obchodněprávního poměru však může znamenat nejen problémy z hlediska teorie, ale díky rozhodovací praxi našich soudů i problémy pro účastníky těchto vztahů – společnosti a členy jejich statutárních orgánů, zejména v oblasti nároku na odměnu za práci a výkon funkce. Tento stav, kdy praxe v obchodních společnostech ne zcela reflektuje právní názor soudů, má vyřešit novela Obchodního zákoníku, účinná od 1. 1. 2012.

Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí ze dne 19. října 2011 spis. zn. 30 Cdo 2371/2010 zabýval otázkou ochrany dobré víry nabyvatelů majetku ve vlastnictví SJM pouze od jednoho z manželů.

§ 145 odst. 2 Občanského zákoníku stanoví, že „obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech (zde dle předchozí judikatury Nejvyššího soudu náleží např. zcizování nemovitostí či majetku výrazné hodnoty s přihlédnutím k majetkovým poměrům dané rodiny) je třeba souhlasu obou manželů, jinak je právní úkon neplatný.

Zákon směnečný a šekový upravuje krom jiného i formální náležitosti směnky, kterými podmiňuje její platnost. Tyto podstatné formální znaky upravuje přímo výše uvedený zákon, při vyplňování směnky je ovšem třeba dbát i formálních znaků nepodstatných, zákonem přímo neuvedených, nicméně soudy a praxí uznaných za relevantních při posuzování platnosti, popřípadě výkladu dílčích úkonů se směnkou spojených. K tomuto tématu se v poslední době opakovaně vracel i Nejvyšší soud České republiky. Výsledkem jeho činnosti jsou dvě právní věty osvětlující některé dosud sporné otázky práva směnečného a šekového, které díky autoritě tohoto státního orgánu působí jako vodítko jak pro praxi, tak i pro následnou činnost soudů nižší instance.

Nejvyšší soud se v rozhodnutí č. 29 Cdo 4599/2010 ze dne 30. 8. 2011 vyjadřuje k možnosti rozhodnutí rozsudkem pro zmeškání v případech, kdy se jedná o žaloby podané na majetek úpadce po prohlášení konkurzu. Nejvyšší soud k tomu uvádí:

Základem pro vydání rozsudku pro zmeškání mohou být jen taková žalobní tvrzení, která vedou k závěru, že podle nich lze výrokem rozsudku přiznat právě to plnění, kterého se žalobce v žalobě domáhá. Neúplná tvrzení, z nichž takový závěr odvodit nelze, nebo tvrzení, která jsou s žalobním návrhem (tzv. petitem) v rozporu, neumožňují vyhovět návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání.

Nejvyšší soud ČR sp. zn. 30 Cdo 4831/2010, ze dne 30. 8. 2011 došel k závěru, že určitý právní úkon je neplatný pro rozpor se zákonem nebo proto, že zákon obchází, se musí opírat o rozumný výklad dotčeného zákonného ustanovení. Nelze vystačit pouze s gramatickým výkladem.

V rozhodnutí č. 23 Cdo 1728/2010 ze dne 15. 8. 2011 se Nejvyšší soud zabýval možností použít moderační právo na základě požadavku na „vyváženost smlouvy“. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí dovodil, že není správné, pokud zásada smluvní volnosti stran je podřízena zásadě rovnosti smluvních stran, jejímž projevem by měla být i vyváženost smlouvy, jde-li o práva a povinnosti stran. Při úvaze o rozsahu snížení nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty je nutno vycházet pouze z kritérií určených ustanovením § 301 obch. zák.; žádná další kritéria (tedy ani požadavek „vyváženosti smlouvy“) nemohou být zohledněna.

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí č. 23 Cdo 41/2011 ze dne 12. 8. 2011 dospěl k závěru, že pověření podle § 15 ObchZ může být učiněno neformálně, nemusí vyplývat ani z organizačního členění subjektu a ani z pracovního zařazení. K tomu, aby určitá osoba mohla jednat podle § 15 obch. zák. jako zákonný zástupce podnikatele, musí být splněny současně dvě podmínky. Především musí jít o osobu, která je pověřena určitou činností. Pověřená osoba nemusí být zaměstnancem, ani v jiném obdobném vztahu k podnikateli. Obchodní zákoník blíže nevymezuje, co se rozumí "pověřením". Výslovně nevyžaduje, aby takové pověření bylo určitým způsobem formalizováno. V praxi takové pověření může mít například podobu vymezení pracovní náplně ve vnitřních organizačních předpisech podnikatele, avšak tato skutečnost není podmínkou pro vznik pověření. Druhou podmínkou vzniku oprávnění pověřené osoby zastupovat podnikatele přímo ze zákona bez zvláštní plné moci je to, že činnost, kterou byla osoba pověřena, je činností při provozu podniku.

V souladu s ustanovením § 200z odst. 1 Občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud v řízení o soudním prodeji zástavy, jako první fázi soudního prodeje zástavy, zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou - jak vyplývá z ustanovení § 200z odst. 1 o. s. ř. - v tomto řízení významné.

Nejvyšší soud se v rozhodnutí č. 29 Cdo 1281/2011 ze dne 27. 7. 2011 vyjádřil k možnosti akcionáře prokázat se pouhou kopií akcie znějící na jméno. Nejvyšší soud k tomu uvedl: Akcie na jméno je podle § 1 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech v novelizovaném znění, cenným papírem. Práva spojená s listinným cenným papírem jsou spojená s tímto cenným papírem a lze je od něj oddělit jen, připouští-li to zákon. Proto je třeba k uplatnění práv spojených s listinným cenným papírem (nestanoví-li zákon jinak), předložit originál tohoto cenného papíru. Předložení pouhé kopie akcie k uplatnění práv s ní spojených nepostačuje, stejně jako nepostačuje k uplatnění práv spojených se směnkou předložení (třeba i ověřené) kopie směnky.

Nejvyšší soud se ve svém rozsudku spis. zn. 29 Cdo 1053/2009 ze dne 31. 5. 2011 vyjádřil ke vztahu zástavního práva a pohledávky, kterou toto právo zajišťuje. Tímto navázal na svou poměrně bohatou a ustálenou judikaturu, (ke srovnání viz rozhodnutí uvedená níže), když uvedl, že zástavní právo, byť je ze své povahy právem věcným, nemůže být považováno za majetkové právo, neboť nezakládá samo o sobě nárok na majetkové plnění – slouží pouze k zajištění již existující pohledávky

Nejvyšší soud ve svém rozsudku spis. zn. 29 Cdo 382/2010 ze dne 31. 5. 2011 potvrdil existenci obecného principu (pro poměry obchodněprávní výslovně vyjádřený v ustanovení § 13 odst. 6 Obchodního zákoníku), podle něhož omezení jednatelského oprávnění statutárního orgánu právnické osoby vyplývající ze stanov či jiného obdobného dokumentu nebo z rozhodnutí právnické osoby není možno uplatňovat vůči třetím osobám, i když byla zveřejněna.

Velký senát Nejvyššího soudu přijal sjednocující právní názor na základě věci 31 Cdo 1945/2010 (která mu byla postoupena senátem č. 30), v němž uvádí, že jestliže rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, ale v této souvislosti pouze odkazuje na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem (a nikoliv pro neurčení rozhodce nebo způsobu, jak má být určen).  Dále k tomu Nejvyšší soud uvádí, že pokud subjekt, který není stálým rozhodčím soudem, zřízeným na základě zvláštního zákona, vykonává takové činnosti, které spadají podle zákona o rozhodčím řízení výlučně do působnosti stálých rozhodčích soudů, jde o zcela zřejmý a logicky odvoditelný úmysl odporující zákonu. Jde o zjevné nastavení podmínek vzbuzujících důvodné pochybnosti o perspektivě nezávislého a nestranného řešení sporů.

Ve svém stanovisku Cpjn 206/2010 nastiňuje občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu určitý model posuzování, podle něhož by soudy v České republice měly postupovat při určování výše přiměřeného zadostiučinění. Dle Nejvyššího soudu k porušení práva na přiměřenou délku řízení může dojít i tehdy, nedošlo-li v řízení k průtahům, a naopak, i když k průtahům v řízení došlo, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Pro účely posouzení přiměřenosti doby řízení je především nutno ohraničit jeho trvání, tedy určit jeho počátek a konec. Nejvyšší soud mj. specifikuje kritéria, k nimž je při stanovení přiměřené délky řízení třeba přihlédnout.

Plénum Ústavního soudu vyhovělo dne 22. 3. 2011 návrhu 51 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a zrušilo ustanovení § 97 odst. 3 a 4 zákona č. 127/2005 Sb., zákona o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a jeho prováděcí vyhlášku. Podle Ústavního soudu porušuje daná právní úprava ústavněprávní limity, protože nesplňuje požadavky plynoucí z principu právního státu a koliduje s požadavky na omezení základního práva na soukromí v podobě práva na informační sebeurčení ve smyslu čl. 10 odst. 3 a čl. 13 Listiny základních práv a svobod, které plynou z principu proporcionality.

Nejvyšší soud svým rozsudkem sp. zn. 29 Cdo 427/2009 ze dne 21. 12. 2010 judikoval, že směnečná listina musí být v době, kdy je vydána, jednojazyčná. Nepřichází tak v úvahu, aby část směnky byla v jazyce jednom a část druhá v jazyce jiném, případně, že by text směnky přecházel postupně z jednoho jazyka do druhého. Bylo-li by jazyků více, nebylo by možné této podmínce vyhovět. Přitom není důležité, že použitá kombinace jazyků na vydávané směnce nečiní směnku zcela nesrozumitelnou, neboť jde o jazyky blízké, příbuzné.

Nejvyšší správní soud svým rozsudkem č.j. 3 Ads 119/2010 – 58 ze dne 9.12.2010 potvrdil jako správné rozhodnutí ČSSZ, dle kterého: žalobce jako jednatel s.r.o. nebyl dle zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců v době, kdy byl současně jednatelem společnosti i jejím ředitelem, účasten nemocenského pojištění jako zaměstnanec v pracovním poměru; jelikož, pracovní poměr mezi společností, jejímž jednatelem byl žalobce, a žalobcem jako ředitelem této společnosti platně vůbec nevznikl – tudíž nebyl založen ani pojistný poměr.

Nejvyšší správní soud rozhodl v řízení proti odpůrci: Česká advokátní komora, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – usnesení představenstva České advokátní komory ze dne 8. 6. 2010, které bylo zveřejněno v částce 2 Věstníku ČAK pod č. 4/2010, ohledně vzhledu stavovského oděvu advokáta (talárů).

Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu v Brně vydalo zásadní a důležité stanovisko, které řeší převod členského podílu v bytovém družstvu na dědice a jeho členství v družstvu.