Obecně k otázce řízení o soudní prodej zástavy

V souladu s ustanovením § 200z odst. 1 Občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud v řízení o soudním prodeji zástavy, jako první fázi soudního prodeje zástavy, zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou - jak vyplývá z ustanovení § 200z odst. 1 o. s. ř. - v tomto řízení významné.

Výše uvedená právní úprava bude ovšem aplikována pouze na ty případy, kde bylo soudní řízení zahájeno po datu 1. 1. 2002. Naproti tomu právní úprava předchozí, ve znění do 31. 12. 2001 stanovila princip téměř opačný, jak plyne z právního názoru Nejvyššího soudu vyjádřeného v usnesení spis. zn. 21 Cdo 1579/2010, ze dne 17. 5. 2011 „se k povolení soudního prodeje zástavy vyžadovalo, aby vznik zástavního práva byl prokázán, tedy, jinak řečeno, postaven na jisto.

Mělo-li být zástavní právo k zástavě ve smyslu ustanovení § 200z odst. 2 o. s. ř. prokázáno, nepostačuje k tomu toliko důkaz výpisem z katastru nemovitostí. Vzhledem k tomu, že důkazy musí být vznik zástavního práva postaven na jisto, musí ho prokazovat zástavní smlouva, na jejímž základě se zástavní právo zřizuje, jakož i důkaz, z něhož bez pochybností vyplývá, že vznikla pohledávka, k jejímuž zajištění má zástavní právo sloužit.“

21. září 2011