Stanovisko Nejvyššího soudu k formálním náležitostem směnky

V prvním rozsudku sp. zn. 29 Cdo 5250/2009, ze dne 18. 8. 2011 se Nejvyšší soud zabýval neplatností směnky z důvodu nesouvislého textu směnečného prohlášení, kdy uvedl, že podstatnou náležitostí obsahu směnky [vedle jiných náležitostí plynoucích z ustanovení čl. I. § 1 směnečného zákona (pro směnku cizí) a čl. I. § 75 směnečného zákona (pro směnku vlastní)] je souvislý obsah listiny; nestačilo by pořadí zcela nesouvislé a tím spíše by byla neplatná směnka obsahující vnitřní odpor. Jde-li o podpis výstavce směnky vlastní, musí krýt souvislý text směnky, z čehož plyne, že jej je třeba umístit na líci směnky pod její obsah.

Jakkoli z grafické podoby posuzované směnky nelze dovodit, že výstavce umístěním jednotlivých údajů do rámečků sledoval jejich vyloučení (vynětí) z textu listiny, je zřejmé, že podoba a rozvržení rámečků (tvořených řadou svislých a vodorovných čar), včetně předtištěných „náležitostí“ směnky vlastní a do těchto rámečků vepsaných údajů, činí text směnečného prohlášení (při čtení po řádcích zleva doprava a shora dolů) nesouvislým, důsledkem čehož je nevyhnutelný závěr o neplatnosti směnky.

Nejvyšší soud při své úvaze vycházel z pravidla tzv. formální směnečné přísnosti, kdy absence či rozpor formální náležitosti, jež může nepříznivě působit na dobrou víru třetích osob, způsobuje neplatnost směnky bez dalšího.

Ve svém druhém rozsudu sp. zn. 29 Cdo 722/2010, ze dne 17. 8. 2011 Nejvyšší soud předeslal, že grafická podoba směnky (rámečky, do nichž je zakomponováno směnečné prohlášení) může mít význam pro posouzení (ne)platnosti směnky, jednak jde-li o souvislost směnečného prohlášení, jednak kryje-li podpis výstavce (směnky vlastní) souvislý text směnky.

Je-li některý údaj na směnce v rámečku, může to znamenat jeho vyloučení z textu listiny jen tehdy, musí-li být z grafické úpravy listiny každému zřejmé, že rámeček má právě tento význam a nikoli význam jiný.