Nejvyšší soud k převedení na jinou práci po neplatné výpovědi

Žalobce pracoval u žalovaného na základě pracovní smlouvy, jako "vedoucí hrázný" na vodním díle Harcov. Dne 8. 10. 1996 dal žalovaný žalobci výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) zák. práce pro porušení pracovní kázně a zároveň žalovaný podle ustanovení § 37 odst. 2 písm. a) zák. práce převedl žalobce ode dne 9. 10. 1996 do skončení pracovního poměru na jinou práci vodohospodářského dělníka provozní údržby střediska Liberec. Žalobce vyslovil nesouhlas s podanou výpovědí a trval na dalším zaměstnávání pracemi podle pracovní smlouvy. Dne 9. 10. 1996 se žalobce v 7.00 hodin dostavil na nové pracoviště, kde výkon práce, na niž byl převeden, výslovně odmítl, a v následujících pracovních dnech se na toto pracoviště již nedostavil. Pro toto jednání žalovaný dne 15. 10. 1996 okamžitě zrušil se žalobcem pracovní poměr podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce. Platnost obou rozvázání pracovního poměru žalobce napadl u soudu včasně podanou žalobou. V řízení vedeném u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 11 C 1/97 bylo rozsudkem pravomocně určeno, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci žalovaným dne 8. 10. 1996 je neplatná. Krajský soud v Ústní nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 27.6.2002 sp. tn. 29 Co 221/2002-242 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Dovolací soud řešil mimo jiné právní otázku, zda je porušením pracovní kázně, jestliže zaměstnanec (bez vážného důvodu) odmítne výkon (jiné) práce, na niž byl převeden podle ustanovení § 37 odst. 2 písm. a) zák. práce z důvodu podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) zák. práce, která byla následně pravomocným soudním rozhodnutím shledána neplatnou. Vzhledem k tomu, že tato právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, a protože posouzení uvedené otázky bylo pro rozhodnutí projednávané věci určující, představuje napadený rozsudek odvolacího soudu z tohoto hlediska rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustálené judikatury je rozvázání pracovního poměru výpovědí neplatné, jen jestliže byla jeho neplatnost určena pravomocným soudním rozhodnutím. Je-li pravomocným rozhodnutím soudu vyslovena neplatnost takové výpovědi, má tato skutečnost rovněž za následek, že zpětně (ex tunc) zanikají podmínky pro převedení zaměstnance na jinou práci podle ustanovení § 37 odst. 2 písm. a) zák. práce. Odmítnutí výkonu této (jiné) práce ze strany zaměstnance proto nelze za této situace hodnotit jako porušením pracovní kázně, a tudíž ani jako důvod pro rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce nebo výpovědí podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) zák. práce, i kdyby v době, kdy zaměstnavatel o převedení na jinou práci rozhodl a kdy zaměstnance výkon této práce odmítl, byly (formálně) veškeré zákonem požadované hmotněprávní podmínky pro platné převedení naplněny.

Z nálezu Nejvyššího soudu ze dne 3. července 2012, sp.zn. 21 Cdo 386/2011