Ke změně pojetí souběhu funkce statutárního orgánu a pracovního poměru – novela Obchodního zákoníku

Proti souběhu funkcí se svou konstantní judikaturou staví Nejvyšší soud ČR, který již dlouho rozvíjí své názory ohledně této problematiky a neúnavně rozhoduje o neplatnosti pracovních poměrů členů statutárních orgánů, pokud náplň činnosti je totožná. Kořeny této rozhodovací činnosti se dají vysledovat až do roku 1993 k rozhodnutí sp. zn. 6 Cdo 108/92. Nejvyšší soud se drží názoru, že souběh funkcí není v principu zakázán, ale že člen statutárního orgánu nesmí v rámci pracovního vztahu vykonávat stejnou činnost, kterou má vykonávat jakožto člen statutárního orgánu.

Podstatný vývoj na poli tohoto problému přineslo rozhodnutí Nejvyššího správného soudu sp. zn. 3 Ads 119/2010. Zatímco předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu dovozovala pouze neplatnost pracovního poměru (pro připomenutí uveďme, že současný Zákoník práce stojí, po zásahu Ústavního soudu v roce 2008, na koncepci relativní neplatnosti), Nejvyšší správní soud v tomto rozhodnutí dovodil přímo neexistenci pracovního poměru[1] a z toho vyplývající neúčast na pojištění, případně neexistenci nároku na mzdu.

Tento nesoulad mezi podnikatelskou praxí a právním názorem nejvyšších soudů se rozhodl vyřešit zákonodárce. Od 1. 1. 2012 má platit novela Obchodního zákoníku, která (mimo jiné) zavádí nový § 66d[2], který řeší právě tuto situaci. Ten ve svém prvním odstavci vykonávání obchodního vedení zaměstnancem společnosti, který je zároveň členem jejího statutárního orgánu, povoluje. Dále tento paragraf rozvádí odpovědnost, odměňování a pravomoci zaměstnance pověřeného obchodním vedením.

Souběh funkcí se tedy touto novelou stane možným a zákonným. Je ale třeba poznamenat, že tato novela nepůsobí retroaktivně a vztahuje se tedy pouze na dobu po nabytí účinnosti. Na platnost předchozích pracovních poměrů členů statutárních orgánů nebude mít vliv. Tyto poměry mohou být soudy nadále hodnoceny jako neplatné či neexistující. Z tohoto důvodu považujeme za vhodné, aby společnosti uzavřely s dotčenými osobami nové pracovní smlouvy po nabytí účinnosti této novely.

_____________

[1] „V případě žalobce nebylo zjištěno a prokázáno, že by funkce ředitele společnosti představovala jiný druh práce, než která vyplývá přímo z práv a povinností jednatele společnosti. Pracovní poměr tudíž žalobci na základě pracovní smlouvy (…) nevznikl.“

[2] (1)  Statutární orgán společnosti může pověřit obchodním vedením společnosti zcela nebo zčásti jiného. Tyto činnosti mohou být též vykonávány v pracovněprávním vztahu dle zvláštního právního předpisu zaměstnancem společnosti, přičemž tento zaměstnanec může být současně statutárním orgánem společnosti nebo jeho členem.

(2)  Při pověření obchodním vedením podle odstavce 1 zůstává nedotčena odpovědnost osob, které jsou statutárním orgánem nebo jeho členem, stanovená tímto zákonem za porušení povinnosti vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře.

(3)  Jestliže jsou činnosti spadající pod obchodní vedení vykonávány v pracovněprávním vztahu dle zvláštního právního předpisu zaměstnancem společnosti, který je současně statutárním orgánem společnosti nebo jeho členem, mzdu či odměnu z dohody sjednává nebo určuje ten orgán společnosti, do jehož působnosti náleží rozhodovat o odměňování statutárního orgánu nebo jeho členů.

(4)  Pověření obchodním vedením podle odstavce 1 nezahrnuje účast na zasedání statutárního orgánu, rozhodování o pověření obchodním vedením, rozhodování o základním zaměření obchodního vedení společnosti ani jiné činnosti v rámci obchodního vedení společnosti, které tento zákon nebo jiný právní předpis svěřuje do výlučné působnosti statutárního orgánu.